Václav Havel

Telefon: „Slyšíme se?”
„Asi ano, když se mě ptáte...”

„Otec sice má korunu, ale nejsme chudí!” dotčeně se brání princezna.

Běhá mnich po Vatikánu a křičí na všechny strany: „To je svatokrádež, ukradli nám papeže!”

K zpěvačce Iloně Czákové přiskočí při koncertu maskovaný muž a zabodne jí dýku do břicha. Czáková procítěně zpívá: „Zavři oči, když se červenám...”

Dívka u zpovědi: „Pane faráři, já tělesně zhřešila!”
„A kolikrát?”
„Nevím, ale pokaždé jsem si dala na stranu bramboru.”
„Dobrá, tak je přivez, spočítám je a podle toho dám rozhřešení!”
Za chvíli vidí dívku, jak na trakaři veze pytel brambor a káravě volá: „Vidíš, vidíš, pokání bude veliké!”
„Už vidím, protože musím jet ještě čtyřikrát!”

Dvě jeptišky se vydají na projížďku autem. Jedou půl hodiny, vychutnávají si překrásnou jízdu a náhle jim zachrčí motor a zhasne. Kontrolka nádrže ukazuje nulu. Naštěstí je nedaleko benzínová pumpa, stačí jen dojít s kanystrem a načepovat. V celém autě však není nic, v čem by se dal benzin přinést. Jen velký nočník pod zadní sedačkou. A tak s ním jeptišky vyrazí k pumpě. Za chvilku jsou zpátky u auta a nalévají benzin do nádrže.
Kolem právě projíždí místní farmář. Zastaví a nevěřícně zakroutí hlavou: „Tedy, sestry drahé, vaši víru bych chtěl mít!”

Ženská přijde k věštkyni a ptá se, co se zítra stane. Věštkyně povídá, že její manžel druhý den zemře. Paní zklamaně: „To já už vím, ale radši mi řekněte, jestli půjdu do basy.”

Na koncertě se nakloní pán k sousedovi a šeptá mu do ucha: „Ta zpěvačka má ale příšerný hlas. Nevíte, kdo to je?”
„Moje dcera.”
„Tak to promiňte, to bude asi tou písní, ta je opravdu hrozná. Nevíte náhodou, kdo ji složil?”
„Já.”

„Kurňa, jak je to číslo?!” vzteká se v telefonní budce nějaký chlap.
Čekající už to nemůže vydržet, tak mu říká: „Zkuste zavolat na informace.”
Podrážděný muž se rozčílí ještě víc: „A o co se tady asi celou dobu snažím, blbečku?!”

Umřel doktor Svoboda. Jde do nebe a tam stojí u perlové brány dlouhá fronta. Svoboda jde rovnou k bráně a říká svatému Petrovi: „Jsem doktor Svoboda, pusťte mne dovnitř.”
„Ano, ano, ale musíte jít na konec fronty.”
„Vy jste mi nerozuměl, prosím vás, já jsem doktor Svoboda!”
Svatý Petr se nedal obměkčit a poslal ho na konec fronty.
Posléze dorazil na konec fronty doktor Nováček. Vykonal stejnou anabázi jako doktor Svoboda. Vůbec mu nepomohlo, že je doktor Nováček a už mazal na konec fronty.
Najednou se objevil třetí chlápek v bílém plášti, se stetoskopem kolem krku, prošel kolem fronty, něco řekl svatému Petrovi a prošel dovnitř. To ovšem oba doktory naštvalo. Na konci řady začali nadávat: „No, tohleto snad není možný! Jak to, že my musíme čekat a tamten ne?”
Svatý Petr jim říká: „Toho si nevšímejte, to je Bůh a myslí si, že je doktor!”